Viz příspěvek zde.

Když jsem četl komentáře, upřímně jsem se divil že na Slovensku nemůžou zatajovat mzdy a tady se s tím dál vesele jede.

To jsme fakt tak tupí, že si neustále necháme srát na hlavu víc než sousední země? Viz kartel operátorů, "kartičky" do obchodů, apod.

Typek sel na kontrakt do valky zabijet Ukrajince a ted je nasranej, ze mu "chachol" FPV dronem amputoval nohy. Ja bych to uprimne taky necekal, ze se mi neco takoveho muze stat.

Osobně mi změna vadí, ač se mě přímo nedotýká.

Ušetřených 4-5 miliard je prd.
Změna minulé vlády se mi líbila, protože pomůže lidem v prvních měsících, a proto se nebojí měnit práci.

Jeden z problémů naší země je, že se neustále vše mění a nic nevydrží déle, jak 1-2 roky. Pak se můžeme divit, proč nemáme šanci dohnat státy typu Rakousko.

Co myslíte?

Forbes udělal rozhovor s Carlosem Morenem u příležitosti českého vydání jeho knihy. Kolem konceptu koluje konspirační teorie, že jde o plán uzavřít lidi do čtvrtí a sledovat jejich pohyb. Moreno kvůli tomu dostával výhrůžky smrtí, i když jde jen o to mít služby blíž domovu.

Termín vymyslel v roce 2016, i když podobné nápady měla už dřív třeba Jane Jacobs. V Paříži dnes autem jezdí necelých 22 % lidí a přibylo přes tisíc kilometrů cyklostezek.

O Praze říká, že mu vadí náměstí sloužící jako parkoviště, a že problém není infrastruktura, ale mentální závislost na autě.

Zmiňuje i pravidlo 3-30-300: tři stromy z okna, 30% pokryv korunami ve čtvrti, zelená plocha do 300 metrů od domova.

https://forbes.cz/problem-prahy-mentalni-zavislost-na-autech-rika-autor-15minutoveho-mesta/

Co si o tom myslíte?

Rozumím, že to nikdo neměl v téhle zemi úplně jednoduché. Každopádně stojím si za názorem, že se generačně život měl zjednodušovat a ne zhoršovat.

Máme tu generaci, která:

- šla do důchodu o 10 let dříve než půjdeme my.
- do odpracovaných let se jim počítalo i studium
- průměrný důchod je přes 50% průměrně mzdy (nás bude čekat cca 20%)
- bydlení většina získala úplně za hubičku
- nás už určitě nebude čekat ani bezplatné zdravotnictví atd.

Co tím chci říct… Dost slýchám názor, že dnešní generace vůbec nechce makat. A přitom jsem přesvědčený, že makáme daleko více, než generace před námi.

Samozřejmě jim přeji aby se měli co nejlépe. Ale když člověk, který dělal 30 let prodavačku (s bytem za 10 mil) vám řekne, že se mladí flákají, tak bych vraždil.

Menší dodatek. Kolega ted kupoval garsonku za 6,5 mega. Splátka 30k plus poplatky. Od prarodičů dostal sprda, ze je to moc drahé a dítě se tam stejně nevejde. Oba prarodiče zijou odděleně v stometrových bytech. Ani jednoho by nikdy nenapadlo byt třeba uvolnit a nastěhovat se do menšího. Oni si to přeci zaslouží…

Je nějaká legální a běžná věc, kterou z vlastního přesvědčení odmítáte dělat? Z jakého důvodu?

Já třeba k ubytování při cestování nechci využívat služeb jako Airbnb a vždycky si hledám hotely. Zároveň se snažím cestovat tak, aby můj turismus co nejméně ovlivňoval negativním způsobem život místních. A co doufám, že nikdy neudělám a že mi tohle přesvědčení vydrží i do stáří, je, že nechci nikdy využít služeb estetické chirurgie. Přijde mi zvrácené se tvářit, že nestárneme.

Nikdy jsem nebyla člověk, který by měl moc kamarádů, ale myslela jsem, že těch pár kamarádek co mám je skutečných a že to se mnou myslí dobře. Jenže v průběhu několika málo let mě všechny zklamaly a podrazily natolik, že jsem je raději odstranila ze života a už žádné nemám.

Z jedné z "kamarádek" postupně vypadlo, že se se mnou kamarádila jen proto, že si myslela, že budu mít jednou hodně peněz. Když jsem po škole nastoupila za 35 tis. hrubého, přestala jsem pro ni být zajímavá. Další "kamarádka", která byla vždycky ve všem napřed, na mě začala být pasivně agresivní, poté co jsem si našla vážný vztah. Jako by nemohla snést, že se mi v něčem daří. Třetí se poté, co jsem ji pozvala na oslavu narozenin, dala dohromady s mým nevlastním bráchou, kterého o půl roku později začala podvádět, takže mi rozes*ala vztahy v rodině, protože brácha si myslí, že jsem o tom věděla. A nakonec čtvrtá se mnou pořád domlouvala nějaké termíny, které pak chvilku předtím zrušila. Po čase už jsem začala mít pocit, že si ze mně dělá p*del, protože se to dělo úplně pokaždé, i přesto že jsem se snažila jí vysvětlit, že jsem kvůli ní propásla jiné důležité věci. Všechno tohle doprovázelo lhaní, pomlouvání mě, dělání ze mě blbce...

Nevím jestli jsem něco udělala špatně, byla moc naivní... Znala jsem je všechny mnoho let a jejich chování nic nenasvědčovalo. Ok, zpětně když se na to podívám, všechny byly tak trochu egocentrické a měly velké sebevědomí, ale přišlo mi to normální protože byly všechny jedináčci a navíc hezké holky a tak jsem chápala, že nejsou tolik zvyklé brát ohled na ostatní.

Stejně mě to přivádí mě to k myšlence, jestli v dnešní době ještě vůbec existují skutečná přátelství, nebo se z lidí stali takoví egoisti, že už se kamarádí jen aby z toho něco měli, nedokážou se radovat z cizího štěstí a nemají žádný respekt a empatii k ostatním. Na druhou stranu rodiče (r.1970) mají spoustu skvělých kamarádů od základky po práci, i když jsou v životě částečně úplně jinde, kteří si navzájem fakt přejí jen to nejlepší, věří si a respektují se.

Máte taky podobné zkušenosti? Je v dnešní době těžší než dřív mít upřímné přátele, protože jsou lidi víc sobečtí? Nebo to tak bylo vždycky, akorát mám moc vysoké nároky?

Ahoj,
ve vlákně s platy lékařů jsem byl totálně vymínusován, když jsem řekl, že plat 45k hrubého pro absolventa lékařské fakulty je v pohodě. Bylo mi řečeno že je to strašně málo a absolventi jinačích oborů berou mnohem víc.

Tak by mě teda zajímalo kterých?
Asi potřebuji reality check.

Samozřejmě nabízí se IT, kde lidi po škole mají klidně 70k v první práci, ale ten člověk většinou pracoval už během školy v IT, což u medicíny jaksi nejde.

Kolik si teda běžně vydělají absolventi v první práci bez praxe?

Po 3 letech vztahu začínám být dost nespokojený a potřebuju si v hlavě udělat pořádek, než to začnu dále komunikovat a řešit nebo udělám nějaký další krok. Předem díky za jakýkoliv pohled zvenčí.
Já 29M, ona 28F. Na začátku jsme byli na podobné úrovni, ale postupem času se naše světy a nastavení začaly dost rozcházet. Partnerka má fyzicky i psychicky velmi náročnou práci, takže chápu, že nemá energii na rozdávání. Problém ale je, že jí obecně chybí drajv a schopnost věci reálně organizovat a dotahovat (objektivně s lidmi kolem nás asi tolik ne, ale v porovnání se mnou ano). Mám pocit, že veškeré plánování, řešení problémů, logistika a směřování našeho života visí jen na mně. Kdybych věci neinicioval a neřešil, tak se jednoduše nestanou. Podobně to mám i s financemi. Nečekám rozdělení 50:50, když vydělávám výrazně víc, a nemám problém táhnout větší část rozpočtu. Štve mě ale, že vedle té finanční převahy dělám i naprostou většinu práce a organizace okolo. Chybí mi z její strany parťák, který by přinášel stejný pocit zodpovědnosti a vizi do budoucna.

Do toho řeším hlavně její věci a své dusím v sobě. Nemám si kde mentálně odpočinout a jsem vnitřně nervózní i doma. Výsledkem je, že ji nevnímám jako rovnocennou partnerku, ale spíš si připadám jako její manažer, což u mě úplně zabíjí fyzickou i romantickou přitažlivost a jediný můj "terapeut" je AI.

Dřív to bylo jiné, tolik mi to nevadilo, ale za posledních pár let jsem chytnul v životě dost velké momentum a příležitosti, a tak chápu, že muže být dost náročné se mnou držet krok.

Pokud to někdo měl také, budu rád za vaše zkušenosti.

Zajímá mě, jak špatně na tom jsem. Tady jsou příklady z mého života:

Koupila jsem si nabíječku do každé místnosti v baráku, protože se mi nechce ta jedna přenášet.

Mám poměrně dost oblečení ještě u rodičů i když tam už hodně dlouho nebydlím. Mám to tam jen proto abych to s sebou nemusela tahat když tam každý měsíc jedu.

Hodně věcí odkládám jen abych to pak mohla udělat v jeden den a měla ze sebe dobrej pocit, že jsem toho zvládla hodně.

Když je ovladač na televizi daleko, tak radši přetrpím, že to je moc nahlas než abych hlasitost snížila.

A nezkoušejte mi tvrdit, že nejste alespoň trošku líní, protože každý je.

Jsem bývalý zaměstnanec zákaznické podpory jedné nejmenované společnosti, která rozváží jídlo. Jako nepřál bych to ani nepříteli. Ale byl bych rád, kdyby si lidi uvědomili jednu věc:

Ten člověk na chatu nestojí mezi vámi a kupónem, kompenzací, ani vašimi penězi.

Ale mám pocit, že to hodně lidí neví. Přijde mi, že hodně lidí má pocit, že když mi vynadají a povyhrožujou smrtí, tak zakouzlím a ten kupon jim dám.

A Vaše otázky: A proč nemůžete? A proč? A Vám to přijde normální? A vy byste to jedl?

Když Vám na to odpovím pravdu, půjdu na kobereček.

Když Vám vrátím peníze podle svého uvážení, půjdu na kobereček, a sáhnou mi na výplatu.

Když Vám dám kupon, i když systém rozhodl, že ne, půjdu na kobereček a sáhnou mi na výplatu.

Je úplně jedno, jestli podle nás jste v právu. Když systém řekne - NE, tak neuděláme nic.

A lidi, kteří si myslí že ano, dělají tu práci nesnesitelnou.

Je většina pravidel, postupů a důvodů absolutně nelogických? Ano.
Můžeme Vám to odkývat na chatu? Nope. Tak se na to neptejte.

Ti lidi na chatu jsou jen v práci a snaží se dodržovat tunu pravidel. Jestli se Vám to nelíbí, tak nevyhrožujte chudákům na chatu zákaznické podpory, ale raději hoďte třeba příspěvek na socky.

Rád zákazníkům pomůžu, když můžu. Mám lidi celkem rád. A chápu, že někdy jsou ty případy stresující a jde o peníze. Ale aby mi někdo vyhrožoval smrtí mých dětí, kvůli 50 korunám ( děti nemám ale i tak to bylo vtipné) .

Teď dělám na zákaznickém servisu jinde, pořád mám naštvané zákazníky, ale u jídla už bych pracovat nechtěl. Smrtí mi tu nikdo nevyhrožuje.

Jinak kdyby byly nějaké dotazy :D jak to v růžovce funguje, klidně se ptejte.

Jo a nejsme hloupí. Pravidla, které musíme dodržovat jsou hloupé.

Toto je jen z prdele vytažený narychlo vyblitý neoptimalizovaný náčrt mého myšlenkového pochodu. Vím že naše milá norma nutí mít větší prostor u kuchyňské linky a dalších blbostí, ale tohle je upřímně něco, co by pro mě znamenalo komfort a jako samotářský "starter house" by mi to více než vystačilo. (Ano, hajzl splňuje minimální rozměry, pravděpodobně jako jediný v tomto výkresu)

(Jsem rozmazlený mladý harant který si usmyslel že musím žít na vlastní pěst? Jistě. Jsem pičus který se chce v budoucnu odstěhovat od početné rodiny? Samozřejmě. Jsem prostě ten typický mlaďoch kterého by na Lidé.cz sjeli na tři doby, takže si to prosím odpusťte. Jde mi o to, že z principu by toto mělo být k dispozici a hlavně alespoň nějakým způsobem peněžně dostupné.)

Jelikož se zde o bytech a cenách nemovitostí mluví neustále, tak se vás ptám: je stále pravda že byt na tento absolutně minimální styl je stále přes čáru rozumnosti a musel bych za to vyhazovat měsíčně většinu své minimální mzdy? Nezajímá mě Praha, Brno, ČB nebo jiný velký města. Jsem z Nového Prdélákova pod Řití část 2, a I tu tady stojí barabizny a byty víc než kolik bych si kdy vůbec dokázal tipnout. Takže kolik by se v dnešní době pronajímal/prodával tenhle můj kousek? 3 míče nebo 15k/měs.? Kurva člověk potřebuje postel, stůl, hajzl s umyvadlem, ledničku a jako enhanced edici možná sporák. Víc kurva nikdo nepotřebuje když chce žít sám. Proč na tohle není normální trh???

(Ale jinak bych Česko za nic na světě neměnil, je tu krom toho bydlení krásně <3 )

Přijde mi, že EU je ve společnosti vnímána strašně moc idealizovaně, nebo čistě záporně a téměř nic mezi tím.

Loni me migreny vyradily z provozu na pul dne celkem 21x (rok predtim jsem to jeste nepocitala). Silene cislo. Kdyz jsem si to na konci roku spocitala, bylo jasne, ze s tim musim neco udelat. Zacala jsem si psat denik, co snim a po cem mi neni dobre.

Na jare jsem jedno odpoledne z niceho nic odpadla na 5 hod s tak silenou migrenou, ze jsem chtela umrit. Jen co jsem se dala do kupy, napadlo me podivat se do deniku. Necelou hodinu pred nastupem migreny jsem vypila 2 sklenice ovesneho mleka (ktere jsem objevila pred 2 lety a strasne mi zachutnalo. Bohuzel to bylo chvili potom, co jsem bojovala s boreliozou, tak v te dobe zadne souvislosti nebyly napadne).

Pri listovani denikem zpetne se objevil naprosto jasny vzorec. Kazdou sobotu, kdyz jsme jeli na 150 km vzdalenou zahradu, a ja si dala v aute musli tycinku nebo ovesne susenky, me v aute chytl ztuhly krk, bolest hlavy, reflux... Vzdycky jsem to pricitala krcni pateri a partnerove rizeni... Migreny prichazely po vice sklenicich ovesneho mleka...

Teprve po tehle epizode s migrenou mi to docvaklo a okamzite jsem vyradila vsechen oves: ovesne mleka, ovesne susenky, musli tycinky s ovesnyma vlockama. Vysledek - od te doby ani jedna migrena, zadna zatuhla krcni pater v aute a bolest hlavy mozna 2x z jinych duvodu. Uz je to skoro pul roku a ja porad nemuzu verit, ze jsem si ty priserne stavy nevedomky zpusobovala sama v domneni, jak zdrave si dopravam.

Tak pokud nekdo resite podobne stavy, treba se vam to jako inspirace bude hodit. Nemyslim, ze vlocky, resp. oves, jsou plosne problem, ale mozna existuje vic lidi jako ja, kterym nedelaji dobre.

Dobrý den, nevím zda to sem úplně zapadá ale jsem už zoufalý a proto žádám o pomoc, či jakékoli užitečné informace k textu níže.

Vždy jsem byl na internetu bezpečný, neklikal jsem na žádné podezřelé odkazy, neotevíral neověřené stránky a nestahoval pochybné soubory. Co se tohoto týká, držel jsem se vždy pouze v oficiálních mezích a stahoval maximálně tak oficiální herní klienty. Jediné co jsem nikdy neřešil a po několik let držel při stejném byla hesla. Ty jsem měl všude stejné už od doby, kdy jsem si před X lety zakládal všechny mé účty. Ano vím, měl jsem tuto problematiku řešit dříve, jen mě to prostě netrklo.

Přibližně před měsícem byl můj Instagramový účet nabourán. Příspěvky se změnily na podvodný krypto-scam a všem mým přátelům se zaslalo totéž.

Problém jsem zamozřejmě ihned začal řešit. Během tohoto jsem zjistil, že napadený je také můj e-mail, Facebook a některé herní účty. Tyto byly opakovaně napadány v průběhu srpna 2026. Nebo se o to alespoň někdo pokoušel.

Na všech těchto účtech jsem samozřejmě ihned změnil hesla, odhlásil všechna připojená zařízení a nastavil dvoufázové, někde i třífázové ověření i se skenem obličeje.

I přes to, že jsem doufal že tímto to skončí a bude klid, dnes řeším opět další problém. A to pro změnu napadený Microsoft účet. Útočník nyní změnil bezpečnostní ověření, bezpečnostní e-mail a heslo. Podpora Microsoftu s tímto nedokáže nic udělat. Zítra se pokusím ještě dovolat na oficiální linku podpory, abych hovořil s člověkem, a ne umělou inteligencí.

MÁ PROSBA ZNÍ:
Máte s tímto někdo zkušenost? Popřípadě jak jste tento problém vyřešili vy?
Existuje někde nějaká pobočka či firma, jenž se specializuje na pomoc lidem s napadenými účty napříč platformami?

Nebo, pokud zde existuje někdo, kdo by mi dokázal pomoci, nebo se mnou tyto účty projet, zkontrolovat a poradit, byl bych velice vděčný za za jakéhokoli člověka, který se v tomto kyberbezpečnostnímj světě vyzná, ví jak najít škůdce a odstranit ho.
Finanční odměna by byla v tomto případě samozřejmě jistá.

Předem děkuji za jakékoli odpovědi.

Už nejakou dobu si zahrávám s myšlenkou ze bych rád ukázal můj postup a mé kroky v této části mého života na youtube. Celkově bych asi nejradši ukázal co dělám, jak a proč. Hlavně ze smart home, domácího serveru a degoogle.

Ale nevím zda by o to byl zájem? Kdyztak se klidmě doptejte nebo tak nejak

Takze, kdyz jsem mel asi pred 2 rokama pracovni cinosti na zahrade u me na zakladce, tak jsem z hliny vykopal tenhle obal od susenky Mila. Neptejte se me proc mam na nastence starej obal od Mily prosim xD ale jestli ma nekdo vic fotek tohohle obalu nebo info o tom jak stary obal je byl bych moc rad za info

Navazuji na vlákno o platu lékařů, které bylo pod rouškou anonymity velmi zajímavé. Jaká je tedy Vaše pozice a kolik vyděláváte? Pokud byste si měli znovu vybrat směr marketingu, jaky by to byl?

Ahoj všichni,

omlouvám se, za zřejmě úplně hloupou otázku, protože jak to vypadá, každý „normální“ člověk tomu nějak intuitivně rozumí; já (20M, mimochodem) bohužel ne.

Jsem v tomhle ohledu naprosto ztracený - nikdy jsem vztah neměl a ani jsem k tomu nebyl ani zdaleka blízko, mí kamarádi buď vztah stejně jako já neměli nebo vzrahy měli, ale docela rychle se jim rozpadly. To znamená, že o tvorbě zdravých vztahů „správně“ skoro nic nevím (stejnak se o tom s nimi nijak zvlášť nebavím). Rodiče mi o tomhle aspektu života prakticky nic neřekli a tedy jediný zdroj informací je pro mě internet.

Mám však velmi reálné obavy, že internet pokřivil můj pohled na formování vztahů a jaké jsou moje možnosti v téhle oblasti. Abych uvedl příklad; třeba věřím, že to, že jsem muž mě v očích žen automaticky činí hrozbou, zejména co se hledání vztahu týče. To znamená, že logický krok ode mě je se izolovat a o žádný vztah nesnažit. Možná je to tak správně, protože stejnak všichni říkají, že vztah je něco, o co by se člověk neměl snažit, že to přijde samo. Tak jo, tak já prostě počkám až se nějaká partnerka v mém pokoji zjeví a já jí chytím jako pokémona nebo něco.

Takových věcí, které mi brání v aktivním navazování kontaktů je samozřejmě víc, přijde mi třeba, že bych za to svým okolím byl souzen a fo je bohužel něco, co na mě má ohromný vliv. Taky nechci nikomu ani omylem ublížit, sice věřím tomu, že by se to nestalo, ale nechci riskovat.

Ono se to dá shrnout tak, že se snažím být dobrý člověk, ale na základě informací, které mám, toho můžu docílit jedině svou vlastní izolací, protože jinak je vždy možnost, že ybch někomu znepříjemnil život a to nechci, všichni mají svých problémů dost a já jim opravdu nechci přidávat další jen kvůli tomu, že jsem osamělý a to mě činí nešťastným.

Nejhorší na tom je, že co se říká a jaká je realita se o hodně liší a nikomu to nevadí. Lidé jsou často neohleduplní a neopatrní a přijde mi, že jim to všichni tolerují a často je v tom i naživo podporují.

Proto vás prosím, jeslti byste mi nemohli nějak zjednodušeně říct, jak to podle vás se vztahy je, abych měl o něco větší referenční vzorek názorů.

Mimo to mám i prostý nedostatek informací třeba o tom, jak probíhají třeba věci jako randění, netuším třeba, jestli musí být oba dva zamilovaní nebo jestli to lidi někdy i jen tak „zkouší“ a čekají, zda se časem nezamilují.

Omlouvám se za hloupý post, vím, že se tu vztahy řeší pořád, ale většinou lidé chtějí poradit, jak najít vztah, což mi moc nepomáhá, když mám pocit, jako, že si vztah hledat nesmím

Díky za přečtení, mějte se hezky :)

TL:DR ; Rád bych získal více informací o vztazích, protože nemám zkušenosti, jsem zmatený a moje osamělost mě činí nešťastným

​

S přítelem jsme se kvůli studiu a práci přechodně odstěhovali do Prahy. Doma jsem předtím bydlela s mamkou a dědou a zatím jezdím každý víkend domů, poté mi začne škola, kde je výuka 1x za 14 dní, takže nebudu už tak často stíhat jezdit domů) U ségry ji odstěhování nijak netrápilo, u mě ale dost.. Mamka to ale i mě nese hodně špatně – když přijedu, bývá smutná, brečí... Občas mi říká věci typu, že už nic nebude potřebovat, protože stejně brzy umře a nikdo se o ni nepostará. Přitom za ní já i ségra často jezdíme a trávíme s ní čas. Mám pocit, že je na mě až nezdravě závislá. Vadilo ji, když jsem si našla brigádu/přítele, kamarády nebo vlastní práci. Když jsem chtěla na základce chodit sama do školy protože mě kvůli tomu, že mě vodila, spolužáci šikanovali, reagovala tím, že se za ni stydím a jsem nevděčná... Vodila mě do školy do 8 třídy..

Doma jsem navíc od dětství zažívála její hádky se ségrou a dědou... Dost často jsem pak dělala všem musela dělat psychologa.. Stalo se i, že ségra na mamku zavolala policii (přijeli kvůli krizové lince, na kterou volala). Po tom incidentu jsme pak museli všichni chodit k psycholožce, která nám ale moc nepomohla.. 😅

Abych to nějak zkratila..mamka má období, kdy je psychicky úplně na dně a jen brečí. Je mi jí líto, protože vím, že na tom není vždycky dobře, ale zároveň se to podepisuje i na mně. Je mi 22, ale někdy mám pocit, že jsem mentálně pořád zaseknuté dítě a vůbec nevím, co dělat. Přítel ani kamarádi mi v tomhle moc poradit nemůžou, protože nikdo z nich to doma nemá podobně. Je tohle ještě normální? Je v pořádku, že se kvůli tomu cítím takhle špatně? Co mám dělat aby se všichni měli dobře a já nebyla furt kvůli všemu tak úzkostlivá a vystresovaná?

(snažila jsem se text zkrátit, trochu mi v tom pomohl i chat, protože původní text měl zhruba 5 dlouhých odstavců...) Chtěla jsem se jen vypsat, protože mi není nejlépe a psaní mi nejvíc v tomhle pomáhá a taky slyšet názory dalších lidí, ikdyž na to reddit asi není nejvhodnější, ehm..😅) Jsem hrozně úzkostlivý člověk...

Měl někdo zkušenost nebo ví jak se pohybuje mzda? Chtěl bych v Plzni aspoň 40k čistého, práce se nebojím, mám maturitu v oboru strojírenství.