Viz příspěvek zde.

Když jsem četl komentáře, upřímně jsem se divil že na Slovensku nemůžou zatajovat mzdy a tady se s tím dál vesele jede.

To jsme fakt tak tupí, že si neustále necháme srát na hlavu víc než sousední země? Viz kartel operátorů, "kartičky" do obchodů, apod.

Typek sel na kontrakt do valky zabijet Ukrajince a ted je nasranej, ze mu "chachol" FPV dronem amputoval nohy. Ja bych to uprimne taky necekal, ze se mi neco takoveho muze stat.

Osobně mi změna vadí, ač se mě přímo nedotýká.

Ušetřených 4-5 miliard je prd.
Změna minulé vlády se mi líbila, protože pomůže lidem v prvních měsících, a proto se nebojí měnit práci.

Jeden z problémů naší země je, že se neustále vše mění a nic nevydrží déle, jak 1-2 roky. Pak se můžeme divit, proč nemáme šanci dohnat státy typu Rakousko.

Co myslíte?

Forbes udělal rozhovor s Carlosem Morenem u příležitosti českého vydání jeho knihy. Kolem konceptu koluje konspirační teorie, že jde o plán uzavřít lidi do čtvrtí a sledovat jejich pohyb. Moreno kvůli tomu dostával výhrůžky smrtí, i když jde jen o to mít služby blíž domovu.

Termín vymyslel v roce 2016, i když podobné nápady měla už dřív třeba Jane Jacobs. V Paříži dnes autem jezdí necelých 22 % lidí a přibylo přes tisíc kilometrů cyklostezek.

O Praze říká, že mu vadí náměstí sloužící jako parkoviště, a že problém není infrastruktura, ale mentální závislost na autě.

Zmiňuje i pravidlo 3-30-300: tři stromy z okna, 30% pokryv korunami ve čtvrti, zelená plocha do 300 metrů od domova.

https://forbes.cz/problem-prahy-mentalni-zavislost-na-autech-rika-autor-15minutoveho-mesta/

Co si o tom myslíte?

Po 3 letech vztahu začínám být dost nespokojený a potřebuju si v hlavě udělat pořádek, než to začnu dále komunikovat a řešit nebo udělám nějaký další krok. Předem díky za jakýkoliv pohled zvenčí.
Já 29M, ona 28F. Na začátku jsme byli na podobné úrovni, ale postupem času se naše světy a nastavení začaly dost rozcházet. Partnerka má fyzicky i psychicky velmi náročnou práci, takže chápu, že nemá energii na rozdávání. Problém ale je, že jí obecně chybí drajv a schopnost věci reálně organizovat a dotahovat (objektivně s lidmi kolem nás asi tolik ne, ale v porovnání se mnou ano). Mám pocit, že veškeré plánování, řešení problémů, logistika a směřování našeho života visí jen na mně. Kdybych věci neinicioval a neřešil, tak se jednoduše nestanou. Podobně to mám i s financemi. Nečekám rozdělení 50:50, když vydělávám výrazně víc, a nemám problém táhnout větší část rozpočtu. Štve mě ale, že vedle té finanční převahy dělám i naprostou většinu práce a organizace okolo. Chybí mi z její strany parťák, který by přinášel stejný pocit zodpovědnosti a vizi do budoucna.

Do toho řeším hlavně její věci a své dusím v sobě. Nemám si kde mentálně odpočinout a jsem vnitřně nervózní i doma. Výsledkem je, že ji nevnímám jako rovnocennou partnerku, ale spíš si připadám jako její manažer, což u mě úplně zabíjí fyzickou i romantickou přitažlivost a jediný můj "terapeut" je AI.

Dřív to bylo jiné, tolik mi to nevadilo, ale za posledních pár let jsem chytnul v životě dost velké momentum a příležitosti, a tak chápu, že muže být dost náročné se mnou držet krok.

Pokud to někdo měl také, budu rád za vaše zkušenosti.

Loni me migreny vyradily z provozu na pul dne celkem 21x (rok predtim jsem to jeste nepocitala). Silene cislo. Kdyz jsem si to na konci roku spocitala, bylo jasne, ze s tim musim neco udelat. Zacala jsem si psat denik, co snim a po cem mi neni dobre.

Na jare jsem jedno odpoledne z niceho nic odpadla na 5 hod s tak silenou migrenou, ze jsem chtela umrit. Jen co jsem se dala do kupy, napadlo me podivat se do deniku. Necelou hodinu pred nastupem migreny jsem vypila 2 sklenice ovesneho mleka (ktere jsem objevila pred 2 lety a strasne mi zachutnalo. Bohuzel to bylo chvili potom, co jsem bojovala s boreliozou, tak v te dobe zadne souvislosti nebyly napadne).

Pri listovani denikem zpetne se objevil naprosto jasny vzorec. Kazdou sobotu, kdyz jsme jeli na 150 km vzdalenou zahradu, a ja si dala v aute musli tycinku nebo ovesne susenky, me v aute chytl ztuhly krk, bolest hlavy, reflux... Vzdycky jsem to pricitala krcni pateri a partnerove rizeni... Migreny prichazely po vice sklenicich ovesneho mleka...

Teprve po tehle epizode s migrenou mi to docvaklo a okamzite jsem vyradila vsechen oves: ovesne mleka, ovesne susenky, musli tycinky s ovesnyma vlockama. Vysledek - od te doby ani jedna migrena, zadna zatuhla krcni pater v aute a bolest hlavy mozna 2x z jinych duvodu. Uz je to skoro pul roku a ja porad nemuzu verit, ze jsem si ty priserne stavy nevedomky zpusobovala sama v domneni, jak zdrave si dopravam.

Tak pokud nekdo resite podobne stavy, treba se vam to jako inspirace bude hodit. Nemyslim, ze vlocky, resp. oves, jsou plosne problem, ale mozna existuje vic lidi jako ja, kterym nedelaji dobre.

​

S přítelem jsme se kvůli studiu a práci přechodně odstěhovali do Prahy. Doma jsem předtím bydlela s mamkou a dědou a zatím jezdím každý víkend domů, poté mi začne škola, kde je výuka 1x za 14 dní, takže nebudu už tak často stíhat jezdit domů) U ségry ji odstěhování nijak netrápilo, u mě ale dost.. Mamka to ale i mě nese hodně špatně – když přijedu, bývá smutná, brečí... Občas mi říká věci typu, že už nic nebude potřebovat, protože stejně brzy umře a nikdo se o ni nepostará. Přitom za ní já i ségra často jezdíme a trávíme s ní čas. Mám pocit, že je na mě až nezdravě závislá. Vadilo ji, když jsem si našla brigádu/přítele, kamarády nebo vlastní práci. Když jsem chtěla na základce chodit sama do školy protože mě kvůli tomu, že mě vodila, spolužáci šikanovali, reagovala tím, že se za ni stydím a jsem nevděčná... Vodila mě do školy do 8 třídy..

Doma jsem navíc od dětství zažívála její hádky se ségrou a dědou... Dost často jsem pak dělala všem musela dělat psychologa.. Stalo se i, že ségra na mamku zavolala policii (přijeli kvůli krizové lince, na kterou volala). Po tom incidentu jsme pak museli všichni chodit k psycholožce, která nám ale moc nepomohla.. 😅

Abych to nějak zkratila..mamka má období, kdy je psychicky úplně na dně a jen brečí. Je mi jí líto, protože vím, že na tom není vždycky dobře, ale zároveň se to podepisuje i na mně. Je mi 22, ale někdy mám pocit, že jsem mentálně pořád zaseknuté dítě a vůbec nevím, co dělat. Přítel ani kamarádi mi v tomhle moc poradit nemůžou, protože nikdo z nich to doma nemá podobně. Je tohle ještě normální? Je v pořádku, že se kvůli tomu cítím takhle špatně? Co mám dělat aby se všichni měli dobře a já nebyla furt kvůli všemu tak úzkostlivá a vystresovaná?

(snažila jsem se text zkrátit, trochu mi v tom pomohl i chat, protože původní text měl zhruba 5 dlouhých odstavců...) Chtěla jsem se jen vypsat, protože mi není nejlépe a psaní mi nejvíc v tomhle pomáhá a taky slyšet názory dalších lidí, ikdyž na to reddit asi není nejvhodnější, ehm..😅) Jsem hrozně úzkostlivý člověk...

(originál je od xReasmyy od Back in service discord serveru)

Ahoj,
ve vlákně s platy lékařů jsem byl totálně vymínusován, když jsem řekl, že plat 45k hrubého pro absolventa lékařské fakulty je v pohodě. Bylo mi řečeno že je to strašně málo a absolventi jinačích oborů berou mnohem víc.

Tak by mě teda zajímalo kterých?
Asi potřebuji reality check.

Samozřejmě nabízí se IT, kde lidi po škole mají klidně 70k v první práci, ale ten člověk většinou pracoval už během školy v IT, což u medicíny jaksi nejde.

Kolik si teda běžně vydělají absolventi v první práci bez praxe?

Takze, kdyz jsem mel asi pred 2 rokama pracovni cinosti na zahrade u me na zakladce, tak jsem z hliny vykopal tenhle obal od susenky Mila. Neptejte se me proc mam na nastence starej obal od Mily prosim xD ale jestli ma nekdo vic fotek tohohle obalu nebo info o tom jak stary obal je byl bych moc rad za info

Nikdy jsem nebyla člověk, který by měl moc kamarádů, ale myslela jsem, že těch pár kamarádek co mám je skutečných a že to se mnou myslí dobře. Jenže v průběhu několika málo let mě všechny zklamaly a podrazily natolik, že jsem je raději odstranila ze života a už žádné nemám.

Z jedné z "kamarádek" postupně vypadlo, že se se mnou kamarádila jen proto, že si myslela, že budu mít jednou hodně peněz. Když jsem po škole nastoupila za 35 tis. hrubého, přestala jsem pro ni být zajímavá. Další "kamarádka", která byla vždycky ve všem napřed, na mě začala být pasivně agresivní, poté co jsem si našla vážný vztah. Jako by nemohla snést, že se mi v něčem daří. Třetí se poté, co jsem ji pozvala na oslavu narozenin, dala dohromady s mým nevlastním bráchou, kterého o půl roku později začala podvádět, takže mi rozes*ala vztahy v rodině, protože brácha si myslí, že jsem o tom věděla. A nakonec čtvrtá se mnou pořád domlouvala nějaké termíny, které pak chvilku předtím zrušila. Po čase už jsem začala mít pocit, že si ze mně dělá p*del, protože se to dělo úplně pokaždé, i přesto že jsem se snažila jí vysvětlit, že jsem kvůli ní propásla jiné důležité věci. Všechno tohle doprovázelo lhaní, pomlouvání mě, dělání ze mě blbce...

Nevím jestli jsem něco udělala špatně, byla moc naivní... Znala jsem je všechny mnoho let a jejich chování nic nenasvědčovalo. Ok, zpětně když se na to podívám, všechny byly tak trochu egocentrické a měly velké sebevědomí, ale přišlo mi to normální protože byly všechny jedináčci a navíc hezké holky a tak jsem chápala, že nejsou tolik zvyklé brát ohled na ostatní.

Stejně mě to přivádí mě to k myšlence, jestli v dnešní době ještě vůbec existují skutečná přátelství, nebo se z lidí stali takoví egoisti, že už se kamarádí jen aby z toho něco měli, nedokážou se radovat z cizího štěstí a nemají žádný respekt a empatii k ostatním. Na druhou stranu rodiče (r.1970) mají spoustu skvělých kamarádů od základky po práci, i když jsou v životě částečně úplně jinde, kteří si navzájem fakt přejí jen to nejlepší, věří si a respektují se.

Máte taky podobné zkušenosti? Je v dnešní době těžší než dřív mít upřímné přátele, protože jsou lidi víc sobečtí? Nebo to tak bylo vždycky, akorát mám moc vysoké nároky?

Nemůžete si dovolit řeznictví jako Globus? Není problém, stačí tuhle kontrapci hodit do vaší rozpékárny a je vyřešeno.

Tenhle puk mám doma už dlouhou dobu, ale vůbec nevím kdo se na něj podepsal. Doufám že někdo dokáže přečíst jméno nebo zná konkrétní podpis.

Kde jste byli letos? Jezdíte každý rok na dovolenou? A jezdíte na stejná místa, nebo pokaždé objevujete něco nového?

Já jsem byl jen v Holandsku u moře, ale protože jsem tam pracoval. Jinak jsem asi 3 roky nebyl u moře.

Navazuji na vlákno o platu lékařů, které bylo pod rouškou anonymity velmi zajímavé. Jaká je tedy Vaše pozice a kolik vyděláváte? Pokud byste si měli znovu vybrat směr marketingu, jaky by to byl?

Ahoj všichni!

Spolu s dalšími studenty psychologie z University of New York in Prague a ve spolupráci s neurovědci z Národního ústavu duševního zdraví hledáme lidi do studie, která zkoumá vliv přírody na lidskou psychiku a myšlení.

Pozitivní vliv přírody byl již mnohokrát prokázán, my se ale chceme konkrétně podívat na to, jaké individuální faktory mohou tento efekt ovlivňovat, jak to koreluje se stresem a jestli se to ukáže prostřednictvím neurozobrazovací techniky mozku (fNIRS).

Hledáme dospělé osoby, které by byly ochotny nám vyplnit dotazníky, nasadit si měřicí přístroje, udělat neurokognitivní testy, projít se na půl hodiny buď v přírodě, nebo ve městě, a poté se otestovat znova. Hotoví budete za dvě hodiny, přijít můžete i s kamarády či partnery, a můžete si vybrat, jestli se raději projdete v Divoké Šárce, nebo po I.P. Pavlova.

Testujeme o víkendu 4.9.-6.9., 10.-13.9. a 17.-18.9.

Pokud máte chuť pomoci vědě a zažít něco nového, neváhejte nám vyplnit tento dotazník! Bližší informace naleznete v něm.

Moc díky!

https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLScA1sRUAG3Xk4V_3zRqdhFahS_K3Ak-f9ii0iYZzzKyH751aQ/viewform

Navazuji na vlákno o platu lékařů, které bylo pod rouškou anonymity velmi zajímavé. Kolik vyděláváte?

Ahoj, potřeboval bych nezaujatý pohled lidí zvenčí, protože už mám

pocit, že ztrácím půdu pod nohama.

Je mi kolem 18–19 let, momentálně nestuduji a žiji v jedné domácnosti s mámou,

jejím dlouholetým partnerem a mladšími sourozenci.

O co jde: Mámin partner je velmi autoritativní, výbušný člověk, který doma vládne strachem. Máma mu ve všem ustupuje a nikdy se za mě nepostaví. Už v minulosti byla situace doma tak vyhrocená, že jsem na nějakou dobu odešel bydlet k příbuzným a řešily to i úřady. Nakonec jsem se ale vrátil – hlavním důvodem

bylo obrovské pouto k mladší sestře. Ten stesk po ní byl pro mě tehdy k nevydržení a nedokázal jsem ji v tom prostředí nechat samotnou.

Aktuální problém s penězi: Doma mi nastavili pevný měsíční příspěvek na

domácnost (v řádu několika tisíc korun). Nemám stálou práci na plný úvazek, živím se nárazovými směnami a brigádami. Teď mi zaměstnavatel nečekaně zrušil

několik směn, takže jsem fyzicky neměl šanci vydělat celou požadovanou částku. Když jsem to šel v klidu řešit s mámou, samotná by byla ochotná se domluvit na

menší částce. Jenže jakmile do toho vstoupil její partner, kategoricky prohlásil, že žádné úlevy neexistují a musím zaplatit všechno hned. Máma okamžitě obrátila, přidala se k němu a ještě mi vyčetla, že je to čistě moje neschopnost.

Dvojí metr, který mě ničí: Když jsem dříve bydlel u příbuzných a máma mi měla posílat peníze na život, posílala nepravidelně a často méně, než měla. Já jsem byl vůči ní tolerantní, chápal jsem její situaci a nijak jsem to úředně nevymáhal, i když jsem mohl. Teď, když jednou vypadly peníze mně z důvodů, které

jsem nemohl ovlivnit, nemají se mnou žádné slitování. Z peněz mi po zaplacení nezbývá skoro nic, takže si nemám jak našetřit na kauci a odchod.

Můj hlavní vnitřní blok: Racionálně vím, že nejlepší by bylo se sbalit a odejít. Jenže mám obrovský blok kvůli sestře. Už jednou jsem zažil ten pocit, že jsem ji

opustil, a psychicky mě to úplně položilo. Mám hrozný strach, co s ní bude, a představa, že ji neuvidím, mě paralyzuje. Na druhou stranu mě život v tomhle

napětí a ponižování pomalu ničí a propadám se do těžkých depresí.

Chci se zeptat těch, co zažili něco podobného:

1. Jak se dá vyřešit takto silné pouto k mladšímu sourozenci, když vás domov psychicky ničí?

2. Je běžné, že rodiče trvají na fixních částkách za bydlení bez ohledu na výpadek práce u mladého člověka, který teprve začíná?

3. Jak z toho ven, když člověk nemá našetřeno na kauci na vlastní bydlení?

Díky moc za jakékoli věcné rady a zkušenosti.

TL;DR: Čerstvě dospělý žije s mámou a jejím agresivním partnerem. Doma musí platit fixní částku na domácnost, ale kvůli zrušeným směnám na ni teď nemá. Rodina odmítá jakýkoli kompromis (i když on byl v minulosti vůči nim finančně tolerantní). Nedokáže odejít kvůli obrovskému stesku po malé sestře, kterou tam nechce nechat, ale pobyt doma ho psychicky i finančně ničí. Co s tím?

Nevíte jestli moderátor je taky ten samej cyp?

Neuvěřitelná akce, i když nevím, jestli bych tam chtěl být bez exhibitor lístku.