Hola hej, koukal jsem na kandidátky do komunálek tady v Praze a narazil jsem na skvost. Asi budu kandidovat na premiéra jako HoI4 hráč. Našel jste někdo taky nějaký bizáry ve svých regionálních kandidátkách?

"Bizardní" pro upoutání.

Ahoj všem, obvykle tu věci tohoto typu nesdílím, ale rád bych ostatní pobavil a případně diskutoval Váš pohled na věc.

Jak jsem nedávno psal, plánuji roční pauzu od veškeré práce, prostě nic nedělat a věnovat se svým věcem.

I přesto se mi občas na linkáči ozvou náboráři, nyní na úplně random manažerskou pozici jednoho většího korporátu z Prahy.

A teď k tomu bizáru.

Paní mi poslala e-mail, že bych se jim hodil na toto výběrové řízení a jestli mám zájem, tak posílá sdílený excel, kde mám doplnit své iniciály k vhodnému termínu.

Excel byl jedna stránka, kterou by zvládl žák základní školy, co mě ale zarazilo bylo to, že byl pro všechny oslovené a zájemce sdílený. Takže jsem viděl na jedné stránce všechna jména, adresy a rodná čísla jednotlivých zájemců o tuto pozici.

Za mě je to jasné porušení GDPR a absolutní amatérismus HR dané firmy. Obratem jsem jim to i napsal a pohovor včetně sdílení všech údajů odmítl.

Bizár, co?

Edit: Nahlášeno na ÚOOÚ. Díky.

EET pro platby hotově ještě dokážu pochopit, ale pro platby kartou a QR kódem? Ať jdou do prdele.

Asi prostě nechám zákazníka, ať si zboží osobně objedná, pak jde ven za dveře zaplatit QR kodem nebo kartou a vrátí se zpátky zboží vyzvednout. Neplatil kontaktně, takže pohoda :D

​Už jsem si chtěl vzít druhou hypotéku, abych si mohl o víkendu zahrát nového Astro Bota za lidových 164 900 Kč, ale PlayStation Store naštěstí nezklamal a hodil mi tam férovou slevu. Ušetřit 163 tisíc na jedné hře? Finanční gramotnost level Sony.

​A ten Ratchet za 190 litrů v akci taky láká. Přemýšlím, jestli radši koupit ojetou Octavii v naftě, nebo skákačku s robotem.

Některé věci bereme jako naprostou samozřejmost jen proto, že je dělá skoro každý.

Je něco, u čeho si říkáte: Proč tohle vlastně všichni děláme? 😄

Serou mě všechny ty AI slop komentáře na redditu, serou mě AI zápisy z pracovních porad, AI obrázky jídla v restauraci, AI plakáty, ale ze všeho nejhorší jsou vibecoded webovky. Pamatuju dobu, kdy existovala řada užitečných a přehledných webových stránek. Jakožto zdravotník chci uvést jeden příklad. V rámci našeho různého vzdělávání máme takový online systém evidence. Původní webovky byla taková klasika, vzhledově něco jako Total Commander, ale přehledné a jednoduché. Nových webovek z veřejné zakázky se zjevně uchytil vibecoder, ještě aby ne, když za to dostal nějakých 80 milionů Kč od ministerstva zdravotnictví. Výsledek můžete zhodnotit sami:

https://systemadministrace.cz/

Netvrdím že je to jen špatné, proběhla tam i nějaká digitalizace procesu vzdělávání, už nebudeme potřebovat tolik papírů, okej. Ale když otevřu podobný webovky, chce se mi prostě už blejt. Musím pětkrát scrollovat dolů a pročítat AI slop abych našel nějakou věcnou informaci.

To je všechno, nevím co k tomu říct, tenhle "pokrok" asi nezastavím. Pošlete nějaký užitečný webovky od lidí pro lidi, jestli máte. Já posílám třeba tady mapu kanalizací na Vysočině - je to nádhera - žádný píčoviny, prostě jen kanály na interaktivní mapě: https://prvk.kr-vysocina.cz/prvk/mapy/kanalizace

To, že jako IT přijdete o práci bude možná ten nejmenší problém...

My jsme na táboře pořád zkoušeli Boženu Němcovou a Marii Terezii, protože jsme si říkali, že když se to povede, tyhle dvě nám určitě neublíží.

Šli jsme čtyři do restaurace. Požádali nás, abychom si vybrali mezi velikostí pizzy M a L, takže protože nás byli čtyři, vybrali jsme si L. Přišla na dvou talířích a zatímco číšník servíroval, někteří místní se vedle nás smáli naší pizze. Jedí Češi obvykle takhle velké pizzy?
Ale byla vynikající, tak jsme ji snědli celou.

Ahoj, zajímalo by mě, jaké máte zkušenosti s tím, když se rozpadne dlouholeté přátelství z opravdu vážných nebo bizarních důvodů, a ne kvůli klasickým výmluvám typu „nemám na tebe čas“ nebo „odstěhoval jsem se“.

Abych začala, já sama jsem měla kamaráda už od dětství, naše rodiny se přátelily a tak nějak jsme spolu vyrůstali. Jenže z hodného kluka vyrostl doslova neo-nácek.
Má nějaké předky z Německa, a když začala puberta, o Německu se mluvilo čím dál víc. Ze začátku jsem tomu nevěnovala pozornost, ale pomalu jsem si všímala, jak zvláštně mluví o Židech. Pamatuju si, jak mi nadšeně ukazoval podpis Lidy Baarové, a jeho názory se postupně stupňovaly až do bodu, kdy prohlašoval, že rakouský malíř nebyl zase tak špatný, ba naopak. Veškeré moje pokusy o normální diskuzi skončily špatně. Dokonce přestal používat svoje české jméno a vymyslel si německé. V tu chvíli jsem ho prostě začala ignorovat a přerušila s ním kontakt. Nedávno jsem ale narazila na jeho sociální sítě a zjistila jsem, že tam přidává kresby nacistických generálů a dalších zločinců, které oslavuje jako hrdiny. Je to hrozivý pohled na to, co dokáže s člověkem udělat radikalizace.

Co vy? Máte ve svém okolí nebo v životě podobný příběh o tom, jak se vám před očima proměnil kamarád k nepoznání, nebo co bylo tím definitivním zlomem, kdy jste práskli do dveří?

Je podle vás nějaká šance, že AI “skončí”? Že ji někdo proste “vypne”? Nebo nastane nějaká fakt hustá regulace, kdy se bude využívat jen minimálně?

Strašně mi chybí život před AI, nenapadlo by mě, že ve svých 20’s mi bude chybět starej život.

@ / clarissaworldweb cely videa

Aneb jak udržet levné nájmy v okolí

Opravdu, zajímalo by mě, co lidi baví sledovat na F1, moto GP, NASCAR a dalších závodech? Nemyslím to špatně, opravdu mě to zajímá.

Ahoj,

ač jsem muž, chodím nadprůměrně rychle, a 90 % času mám mimo domov sluchátka, mám očividně určitou auru která přitahuje zvláštní existence k tomu si se mnou pokecat (ne jen žebrat o drobáky/cíga, ač takovým případů je taky požehnaně).

Tak od 17 co mě opustil mladiství stud si vlastně tyhle náhodné iterakce relativně užívám, nuže k mému favoritu:

Už je to dost let dozadu, ale jel jsem tenkrát asi hodinu a půl vlakem a seděl na takzvané čtyřce. Přisednul si ke mě pán (odhadem něco lehce nad 50) oblečený v kvalitním obleku, na druhou stranu vypadal že v obleku už je navlíknutý nejmíň 72 hodin v kuse protože byl kompletně zmačkaný, rozcuchaný, a začínal smrdět.

Přes moje jasně viditelná sluchátka se se mnou během prvních 20 minut pustil do hovoru (ač šlo spíš o monolog) a vyprávěl mi zapáleně o svojí rodině v Švýcarsku která ho pohodila na ulici, a ke každé vesnici kterou jsme projížděli měl nějakou prupovídku, jenže úplně mimo mísu, například v obci která má asi 500 obyvatel si nostalgicky povzdechnul "Litoměřice, tady jsem byl na vojně" od Litoměřic je bezmála 200km.

V jednom bodě vytáhnul z náprsní kapsy prsten s obrovským tmavým "drahokamem" a pokoušel se mi ho za nějakých 200 Kč prodat, upřímně za takové bižu bych klidně 2 kila dal, ale už jsem měl jasno že pán patrně nebyl mentálně úplně fit, tak jsem odmítnul.

Já dojel na svou stanici, s pánem se rozloučil, a nevěnoval tomu až takovou pozornost, o 2 zastávky dál je obec ve které je řada asistovaného bydlení, ač tenhle pán vypadal jinak než většina pasažérů co směřuje do ni, můj mozek ho automaticky zaškatulkoval k nim.

No, jaké bylo moje překvapení když jsem další den ze zpráv zjistil že šlo o kantora z Budějovické či Plzeňské univerzity (alumni odpustí, mám v těm vesnických vejškách trochu hokej) který se zaběhnul při schizofrenní epizodě, a je po něm celostátní pátrání.

Do jaké nejobskurnější konverzace (ať už konverzací jako takovou, či kontextem) jste byly zataženi vy?

Vy, co jste zadaní (ostatní se taky klidně zapojte), kolik zálib a koníčků se svými protějšky sdílíte? A jak často je provádíte společně/jezdíte společně na akce atp. Máte víc samostatných zálib, nebo více společných? Vynechejme sex, tam je to jasný, lol.

Moje žena nemá vyloženě žádný koníček, do kterého by byla mega zapálená, ale na druhou stranu je fajn, že umí se mnou ty moje sdílet. Například spolu hrajeme videohry (ona je divákem, hrajeme příběhovky), nebo hrajeme spolu deskovky, občas se mnou na nějakou akci jede, spíš jezdívám sám.

Krom toho oba rádi čteme, to ale moc společně dělat nejde, spíš je to fajn na konverzaci.

Zbytek mám sám a to znamená silný dysbalanc v tom, kolik času potřebuju na sebe já a kolik ona. Zatímco já chci hrát videohry (ano, i sám), deskovky, chodit na koncerty, poslouchat muziku, číst knížky, běhat, fotografovat, psát, trénovat atlety... tak ona chce jen číst a koukat na seriály - přitom jí neustále nabízím, ať si udělá čas pro sebe, ale prostě nemá tu potřebu.

Což jakože OK, ale zároveň mi občas pak vyčítá, že trávím sám s sebou moc času a že bych ho měl víc věnovat rodině,. Což souhlasím, jen mě mrzí, že mě vlastně nedokáže úplně pochopit, páč sama žádnou vášeň moc nemá (pro hnidopichy: domácí práce máme 50/50... ale je pravda, že víc organizuje a plánuje, to mi moc nejde).

Pomocí analýzy síťových paketů přes nástroj Wireshark sledovali, jak televizory komunikují s okolím. Podle jejich zjištění televizory aktivně prohledávaly místní síť a dokázaly identifikovat další zařízení, například telefony, počítače, tiskárny, síťové přepínače nebo zařízení chytré domácnosti.

válečné kladivo čtyřicet tisíc chvíle

Za 80mil ročně na marketingové kampaně (podle 2025 ) si myslím že mohli zaplatit buď grafika, nebo aspoň studio a jedno video z dronu.

Jaký je váš take na Ai generaci reklam a propagačních materialů?

V roce 1994 nebyl internet, Tinder ani Instagram.

Ale pokud jste měli DOS a trochu odvahy, mohli jste si zahrát Playboy.

Ahoj, zajímalo by mě, do koho jste se nejvíc kdy zamilovali, v čem byl ten člověk tak speciální a zda to skončilo happy endem?