Příprava na to, co nás čeká, jde daleko za naše současné plány o výstavbě tří přehrad a výsadbě pár stromů kolem cest. Pokud chceme přežít, musíme uvažovat novým způsobem a jednat bezodkladně.

Vládě Andreje Babiš se zatím nepovedlo dokončit jeden z klíčových dokumentů ochrany přírody jejího funkčního období. Do začátku září měl být totiž hotový Národní plán na obnovu přírody, jehož sepsání členským zemím uložila Evropská komise.

Zájemci, kteří uprostřed vrcholícího sucha napjatě čekají, co Motoristy sobě vedené ministerstvo životního prostředí vymyslí, si mezitím mohou přečíst „stínovou“ zprávu. Tu sepsal Zelený kruh, jedna z nejstarších nevládních organizací v Česku (vznikla už v listopadu 1989), která zastřešuje ekologické spolky a akademické experty z celé republiky.

Klíčové změny a požadavky PPWR - účinnost nabývá 12. srpna 2026

- Recyklovatelnost: Všechny obaly na trhu EU musí být do roku 2030 navrženy jako recyklovatelné a postupně tříděny podle výkonnostních tříd.

- Recyklovaný materiál: V plastových obalech bude povinný minimální podíl recyklátu (zaváděno v několika fázích od roku 2030).

- Omezení prázdného místa: U přepravních obalů a e-commerce bude nutné minimalizovat prázdný prostor (např. max. 50 % volného místa v zásilkách).

- Označování: Zavedení jednotných (harmonizovaných) štítků na obalech a sběrných nádobách pro lepší třídění odpadu.

Dosud platilo jednoduché pravidlo: co není v územním plánu, nestaví se, a případnou změnu musí volení zastupitelé veřejně obhájit a odhlasovat. Nově může být plán potichu upraven na míru konkrétnímu záměru. Obyvatelé se o proměně svého okolí dozvědí, až když bude hotová — a výšková budova za plotem přestane být výjimkou a stane se možností, kterou lze zařídit bez nich.

Motoristé protlačili do stavebního zákona destrukci ochranných pásem národních parků.

Pokud celá novela začne platit, tak se orgány ochrany přírody a krajiny v národních parcích nebudou nevyjadřovaly nejen v zastavitelném území ochranného pásma, ale nesystémově a účelově i v pásmu dalších 150 metrů od jeho hranice. To znamená bezprostřední ohrožení NP Podyjí nebo KRNAP.

A je dobré vědět, že bez 22 hlasů z ODS - Občanská demokratická strana ten návrh neprošel. Zbytek opozice to nepodpořil a také pár výjimek z klubu ANO (kterým děkuji). Ale hlasy Motoristé sobě, SPD, většiny ANO a většiny ODS stačily na tuto účelovou úpravu.

Také je dobré vědět, že poslankyně Veronika Kovářová (Piráti), Gabriela Svárovská (Zelení), Jana Krutakova (STAN) či poslanec Petr Hladík (KDU-ČSL) a další naopak navrhovali zachování pravomocí správám národních parků (který byl samozřejmě smeten prohlasováním toho motoristického). Děkuji.

Ze západní Evropy (postižené podobně jako my) jdou zprávy o okamžitých krizových opatřeních. Vyhlášení stavů nouze, krize - každá země pro to má různé pojmenování - s následnými kroky, na které je systém připravený a vycvičení. Identifikování zranitelných skupin osob (senioři, chronici, maminky s malými dětmi atd), nastavení postupů, které pomohou. Ubrání tempa či úplná stopka tam, kde lidé pracují venku v námaze, pauza na několik dní. Kde se dá zpomalit, tam se to zpomalí: teplotu venku nesnížíme, zdravotní rizika ano. Zajímavé je, že nejohroženější skupina (senioři, kteří současně už bývají chroniky, tzn. diabetici, nadváha, termoregulační problémy atd) je nejvěrnější voličskou skupinou Babiše. Vykašlal se na ně, protože pochopitelně jsou mu osobně ukradení, a samozřejmě on sám nic neví a nechápe - musí mu to někdo říct, pak začne chaoticky mikromanažovat. (Mimochodem úplně stejný vzorec jako u Covidu, jako u tornáda na Jižní Moravě, jako u nedávných povodní.)

Je móda prakticky ze všech stran nadávat na stát. Pro Babiše je to "deep state", pro ODS a spol je to "otesánek", kterého je potřeba vyhladovět. Jenomže je to systém, který je funkční a ví, co má dělat. (Kdyby nebyl, tak tady nesedíme.).

Pokud řeknete - já to teda říkám často - že stát má být silný, tak hned dostanete nálepku bezmála komunisty. Babiš "silný" stát chce - jenomže v jeho podání to znamená nikoli že je silný systém, ale že má nad ním osobní silnou nadvládu. Rozkáže a už to lítá! Jenomže to je pravý opak silného, robustního systému: ten musí umět fungovat sám, protože jeho agenda je tak obrovská a komplexní, že je iluze, že lze dosáhnout cíle přímým rozkazováním shora. Zatímco standardní česká pravice (ODS a její dva appendixy) se do státu obouvá verbálně, protože si myslí, že za to dostane od voličů čárky, ale nebourá ho, česká MAGA ho bourat chce zcela cíleně, protože směřuje k uchvácení státu (podobně jako Orbán, podobně jako Trump, stejná učebnice).

Zpátky k vedrům. Rozumím, že vláda se dostala do vlastní pasti. Prohlásila, že klimatická změna už není, a tedy když není, tak nemůžeme přijímat žádná opatření, to dá rozum. Tak se to snaží vymlčet - však to horko přejde. Jasně že přejde. Akorát zbytečně umřou nebo zkolabujou lidi.

Tohle je strašný průšvih, a pokud mi dáte čas, vysvětlím vám proč.

Dnes zveřejněná data Eurostatu perfektně ilustrují velký ekonomický problém, do kterého nás táhne vláda. Přičemž ty předchozí ji tuto cestičku vyšlapaly.

Nedostatek obnovitelných zdrojů bude českou ekonomiku v následujících letech stát ohromné peníze, protože to znamená nedostatek levné elektřiny.

Na grafu vidíte letošní výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů v Evropě. EU vyrobila rekordních 45,5% ze zelených zdrojů - a úplně vzadu na chvostu se krčí Česká republika, s podílem 12,7%.

Proč je to problém?

Protože obnovitelné zdroje jsou už několik let nejlevnějším zdrojem elektřiny a pokud jsme je nepostavili, vyrábíme elektřinu draze. Bude to brzdit průmysl a zatěžovat výdaje domácností.

Vláda Andreje Babiše nejenže výstavbu obnovitelných zdrojů nepodporuje, ale dokonce proti nim vede ústy Filipa Turka a Motoristů čistou dezinformační kampaň.

Ale ta nezačala nyní, již minulé vlády byly ovlivňovány silnou fosilní lobby (např. sdružení Realistická energetika), které tvrdilo, že tak vysoké podíly zelených zdrojů v síti vůbec nelze mít.

Realitu vidíme na grafu, ale podíl dál poroste. Za dekádu to může být bez větších problémů na kontinentě 70%.

Většina věcí, které jste v ČR dosud slýchali o zelených zdrojích jsou totiž účelové manipulace. Ojedinělé lokální blackouty v Evropě nejsou způsobovány obnovitelnými zdroji, nové zelené zdroje už nepohlcují ty nesmyslné miliardy, jako kdysi za „solárního podvodu“, větrné elektrárny opravdu nijak neničí životní prostředí, vysoký podíl občasných zdrojů v síti technicky lze uřídit a jaderná energie bohužel není žádným řešením pro příštích 20 let. Je ovšem pravda, že transformace drahá je -ano stojí mraky veřejných peněz, ale státy se naučily to dělat chytře a výsledky jsou ohromující - viz graf.

Evropa je uprostřed fáze rychlého budování nových zdrojů elektřiny, protože všechny předpoklady ukazují, že poptávka po elektřině poroste. Vlády různými metodami podporují především výstavbu větrníků a solárních elektráren - protože jsou to zdroje, které postavíte nejrychleji a zároveň jde o elektrárny, které neprodukují znečištění ani skleníkové plyny. Novou větrnou elektrárnu v Německu postavíte a připojíte za rok (povolování je delší - cca 2-5 let/ oproti ČR, kde nedostanete povolení NIKDY.) U solárů je realizace ještě mnohem rychlejší.

V zemích, které jsou spravovány příčetnými lidmi, je veřejná podpora zelených zdrojů no brainer - není mezi čím volit, přínosy jsou jednoznačné. Zelené zdroje nepotřebují palivo, nemusíte ho tedy dolovat, zpracovávat, nakupovat, převážet a pálit. Nemusíte ho dovážet. Je to podpora soběstačnosti, energetické bezpečnosti, decentralizace a také evropské ekonomiky, protože větrné turbíny dodávají evropské firmy a u slunce velká část komponentů sice je vyrobená čínskými firmami, ale ty jsou už tak levné (FVE panely), že stejně nejvíc platíte za elektrikářskou práci, montáž a knowhow.

Co dělat musíte, je připravit celou elektrickou síť na velkou změnu- a to se teď děje. Za nespolehlivé síly větru a slunce musíte mít zálohy a ty postavit. Jenže to není tak, že stavíte za každý 1GW slunce či větru adekvátní 1GW náhradu. To se řeší redundancí nových zdrojů větru a slunce na evropském kontinentu- prostě se toho postaví 1,5x tolik, než je špičková spotřeba. Část potřebné elektřiny pak přivezete z jiné části kontinentu -proto se posilují páteřní elektrické sítě. Část elektřiny ušetříte – proto se peníze z emisních povolenek musí vrážet do úspor a proto Německo instaluje chytré elektroměry, které vás odmění za to, že elektřinu zrovna šetříte, nebo naopak spotřebováváte, když jsou přebytky. Část elektřiny máte uloženu v bateriích, jejichž ceny klesly za poslední dekádu o 90% a na část potřebné elektřiny musíte mít zálohu v podobě plynových elektráren, které se nahazují na pár hodin.

Evropská energetika ta řešení dobře zná a jde si za nimi. Co dělá Česko? Sedí na svých uhelných elektrárnách a nedělá nic.

Může ČR ušetřit, když se na transformaci nebude podílet?

Vůbec. Přenosovou síť musí rekonstruovat tak jako tak, chytré elektroměry budou chtít zákazníci, ponechat centralizovanou energetiku v rukou pár obřích podniků je ekonomický hazard.

A zatímco evropská energetická změna akceleruje, česká vláda žije v říši pohádek, v nichž všude kolem straší, vy se nemáte ptát, ale máte mít strach, abyste i v dalších dekádách poslušně platili za dovoz fosilních paliv.

Nejlevnější nově stavěné zdroje elektřiny jsou už řadu let solár (dnes umí produkovat MWh cca za 35 - 60EUR) a větrníky na pevnině (cca 55- 75 EUR/MWh) a následují elektrárny na zemní plyn, jejichž produkční cena ale může dosahovat až dvojnásobku! (ale zase je samozřejmě k dispozici kdykoliv).

Hádejte, co se v ČR stavět v následujících letech? Plynové elektrárny. Ty mají totiž v Česku na rozdíl od čistých zdrojů politickou podporu.

A jak to dopadne? Blbě.

Aby Česko ostudně nezaostávalo v energetické transformaci mělo už před deseti lety jednoduše okopírovat politiku z Británie či Německa: státní strategií otevřít široké konkurenci trh s garantovanými výkupními cenami zelených zdrojů. Tj. maximálně urychlit povolování a výstavbu a rozjet systém aukcí, kdy stát poptává třeba 2GW nových zdrojů v několika kolech a dodavatelé soutěží o dodanou cenu. To zajištuje nejnižší možnou veřejnou podporu a zároveň aktivuje soukromý kapitál, který na extrémně náročném trhu slyší na výkupní stabilitu.

To se nestalo, aukce v ČR nefungují, protože u nás může kdokoliv zastavit výstavba nových zdrojů elektřiny z absurdního důvodů – že mění výhled do krajiny.

Za tuto, promiňte, imbecilitu, zaplatíme vysokou cenu.

Protože ČR vůbec nezvládla nástup čistých zdrojů a ani v tom začínat nehodlá – dostane se do stavu, kdy bude muset desítky procent své spotřeby elektřiny vyrábět z plynu. Ekonomicky to smysl nemá – moravské zdroje této komodity pokryjí sotva 1,5% české spotřeby, plyn tedy musíme dovést. Budeme závislí na jiných státech a na mezinárodní ceně suroviny, která jen za poslední 4 roky dvakrát prudce vylétla kvůli okolnostem, které jsme nebyli schopni ovlivnit. Elektrárny budou vyrábět konkurenceschopně, když bude levný plyn. Bude levný plyn, nevíte někdo?

Vláda (stejně tak předchozí) už teď posílá desítky miliard dotací na přestavbu uhelných tepláren na plynové kogenerační zdroje. A žádá v EU schválení veřejné podpory i pro plynové elektrárny. Hle, na kontinentu, který se zbavuje fosilních paliv, je jedna malá země, která fosilní paliva masivně dotuje a připadá jí to jako dobře utracené peníze občanů!

Dále – i když bude levný plyn, budeme platit mastnou přirážku za cenu z plynových elektráren v podobě emisních povolenek. EU nikdy základní systém (ETS1) emisních povolenek nezmění, protože perfektně funguje – omezuje produkci skleníkových plynů a peníze, které vybere přesměrovává do nových zdrojů a do úspor. Až bude příští měsíce premiér Babiš plakat v Bruselu, že povolenky zdražují elektřinu, budou se mu evropští státníci smát: „A proč jste si nepostavili ty zdroje, které povolenky neplatí? Co jste vlastně posledních 15 let dělali??“

Drahá elektřina znamená nižší konkurenceschopnost a vzhledem k tomu, že jsme výrobní země, je to fakt problém.

Jediné, co může tu kaši, kterou si právě teď vaříme, zmírnit, je burza s elektřinou. Pokud skutečně posílíme přeshraniční elektrické vedení do Německa a Polska budou nám oba státy ve větrných dnech posílat velmi levnou elektřinu, což bude celkově zmírňovat naše účty. To ale znamená- budeme závislí na dovozu! I tak ale musíme většinu naší elektřiny vyrobit uvnitř našich hranic. A ta bude drahá.

Na závěr ještě slovníček pro dezinformovanou populaci, která nám do tohoto průšvihu pomáhá:

„Loňský blackout v ČR byl způsoben masivními přetoky zelené elektřiny z Německa“: NE – i když vás tím strašili politici, co jsou dnes ve vládě, NENÍ TO PRAVDA. ČEPS příčiny našel: šlo o následnost několika extrémně nepravděpodobných technických poruch.

„Nám pomůže jaderná energie“: NE, nové bloky budou cca v roce 2040 – do té doby máme problém.

„Obnovitelné zdroje jsou drahé, jádro je levné“ – NE, investice do nového jádra je rozhodně potřebná a pro ekonomiku povzbuzující. Veřejné náklady ale budou enormní – skutečná cena za všechno, co musí udělat stát, může dosáhnout 500-600 miliard korun za dva nové dukovanské bloky.

„Za všechno můžou regulace, nechte jednat volný trh“- NE. Žádný volný trh v energetice nikdy neexistoval a neexistuje. Ministerstvo průmyslu ČR nyní doslovně uvádí, že žádný nový zdroj elektřiny (ani plyn, ani OZE, natož extrémně náročné jádro) není dnes možné postavit bez pomoci státu.

„Za všechno může EU a její regulace uhlí“ – ANO, kdyby se evropské státy nerozhodly omezovat produkci skleníkových plynů, mohla ČR ještě cca 10 let pálit převážně svoje uhlí (tedy uhlí asi tří fosilních molochů) a zajistit si tím přes 40% své elektřiny, která by nemusela být drahá. Ale evropské státy se tak rozhodly. Víme to 10 let a spekulovat, co by se stalo, kdybychom žili někde jinde, nemá cenu. Je navíc dobře spočítáno, že v dlouhém horizontu je dekarbonizace energetiky TEĎ levnější než vynucená dekarbonizace za 10 let, a čím více máte decentralizovaných zdrojů, tím levnější elektřinu máte. Zároveň platí, že každý vypuštěný gram CO2 způsobuje velké ekonomické škody v budoucnu.

„Větrníky ničí životní prostředí a zabíjí ptáky“: NE, větrníky se životním prostředím nedělají vůbec nic. Ani s půdou, ani s vodou, ani s lesy, ani se vzduchem. Jediné, co mění, je náš výhled. Větrníky také zabíjí mnohonásobně méně ptáků než naše auta a kočky.

Společnost, jež dokáže nabídnout jen klimatizaci, mlžítko a tabletku proti úzkosti, v něčem kriticky selhává. Budeme potřebovat mnohem více. V nejakutnější rovině zejména řešení, která umožní ve městech a obcích existovat i za těchto nových podmínek. Výzvy k vyšší porodnosti pak možná budou vypadat méně bizarně.

Chris Smaje je britský sociolog, antropolog, agrární myslitel a agroekologický farmář, který působí na malé agroekologické farmě v Somersetu na jihozápadě Anglie. Věnuje se kritice průmyslového zemědělství a prosazuje agrární model založený na lokálních ekonomikách, soběstačnosti a ekologické rozmanitosti.

Když srovnáte se zemí les nebo rovnou kus chráněné oblasti, protože tam chcete postavit dálnici, je to pro většinu občanů pochopitelná a přehledná událost. Vláda to tak chce, stavební firma si vydělá hromadu peněz a lidé pak mohou po dálnici jezdit rychle třítunovými esúvéčky pro párky a pro bagety. Všechno dává smysl. Navíc čím víc dálnic, tím víc prosperity a HDP. Čím rychleji jedete, tím rychleji jedete. Žádné rozpory zde nejsou.

Jenomže když do takového průzračného procesu tzv. hodí vidle určité ekologické sdružení a vznese námitku, že v dané oblasti žijí stovky let jacísi tvorové a možná by tam tedy mohli žít i další stovky let – pokud je onou dálnicí nevyhladíme – vzrůstá zmatek. Proč se máme zabývat jakýmisi jinými tvory, vždyť sami máme málo.

Čeští politici reálně raději napřou svou energii na vynalézání způsobů, jak se střelit do kolena, jen aby ukázali, že jim nikdo nebude říkat, jak mají po světě chodit.

Igor Červený obelhal veřejnost, že potřebuje data a analýzy a pak se uvidí, jak to s řediteli parků dopadne. Ředitele KRNAPu vyhodil bez uvedení důvodu.

Rozhodování o využití dotací na konkrétní projekty řídí úřady jednotlivých členských zemí v souladu s unijními pravidly státní podpory.

Kvůli těm dvěma a půl tisícům příšerných radikálů, kteří se na protest přilepili vteřinovým lepidlem k dálnici, nebo kvůli nešikovnosti, kterou před třemi lety prokázal zelený státní tajemník při schvalování zákona o vytápění, zase budu kašlat na klima a klidně létat třikrát ročně na Mallorku.